8. 5. 2015
Toho pátečního svátečního dne jsem měl v plánu jednu velkou akci - koncert Scorpions v Pardubicích. Další z mnoha posledních koncertů těchto nesmrtelných Němců v den připomínající 70 let od jejich prohrané války, to si člověk nemohl nechat ujít. Jenže když už člověk jede do Pardubic, hodilo by se toho využít. Současně bylo potřeba nafotit vrcholové knihy na Jeřábu a Suchém vrchu a dokončit tak hru o novoroční prémii. Aby se to ale nějak dalo zvládnout, ještě ve čtvrtek večer jsem se narychlo zvedl od televize, do báglu naházel pár věcí (zejména pro opravu schránky výškovnice) a posunul se vlakem a busem na chalupu ke Svitavám. Z cesty bych snad zmínil jen opravdu hnusnou příhodu v autobuse, kdy tam vlezl ožralej bejvalej fízl, kterej se tam pochcal a ještě držkoval, že je u policajtů, tak ať se s ním nehádáme, když se ho řidič snažil vyhodit ...
Ještě večer na chalupě mě napřed napadlo, že bych měl taky přiložit ruku k dílu a posekat trávník, což jsem si dal za cíl na ráno. To jsem však netušil, že vstanu někdy v 10 a na takový věci nebude čas. Nebo že bych obětoval Jeřáb? To ne, když je ten významný den, musím udělat zápis do vrcholové knihy! A konečně ukončit tu soutěž ...To radši ten trávník počká :-)
Kolem 10:30 vyrážím na stopa. Pěkné stopovací místo je hned při výjezdu z vesnice, výhled na Jeseníky, Kraličák, Sucháč i Jeřáb ... Beru první, co mi zastavuje, sice ne přímo mým směrem do Svitav, ale aspoň do Moravské Chrastové; s řidičovi povídám, že mám v plánu Škorpiony, ten mi to chválí a trochu závidí a sype ze sebe, co všechno za kapely viděl on. V Chrastové to dává velkou šanci něco stopnout, při nejhorším sednout na vlak. Bohužel to byla mylná představa, trčím tam hodinu a půl a řeším, co dál. Je 13h a je docela naivní představa, že se dostopuju pod Jeřáb, vylezu na něj, slezu dolů a stopnu něco do Pardubic (nebo do Svitav, odkud by mě v 18h vzal Radek), tak abych tam byl před 20h.
V tu chvíli mi zastavuje auto, 2 ženský a pes, tak hned ze sebe sypu, že potřebuju do Svitav. Ony, že jo, že jedou až za Svitavy, tak já na to, že pak jedu na Lanškroun. S tím taky souhlasí, že jedou do Albrechtic nebo kamsi za ně. Ale Albrechtice jsou přesně mým směrem, vesnice hned za Lanškrounem, takže paráda. Cestou povídám o svých dnešních plánech. Ohledně Škorpionů chválí a závidí, ohledně Jeřábu si nechávají vysvětlit, že je to nejbližší tisícovka k Brnu a že rozhodně stojí za to se na něj vydat. Dámy (kolem 45 let) jsou turistky, tak je to zajímá a tak hned přidávám, že kdyby chtěly na výlet ... a chci nadhodit pozvánku na pochod BVVŠ, ale ta jedna hned .. "jako že bychom se přidaly na ten Jeřáb?". To jsem teda nečekal. Ony mají v plánu ubytování kdesi v Dlouhé vodě u Albrechtic, prej ho získaly přes slevovej servr na netu, že ani nevěděly, kam, že to pojedou. No ale na ubytování je ještě čas, je hezky, Jeřáb už není tak daleko, tak nakonec proč ne. Pro mě super změna, zvládnu s nima Jeřáb a ještě se možná svezu zpátky do Albrechtic. Jedeme tedy do Horní Orlice, jsme tam někdy po 14h. Před výstupem se ještě najíme a vyrazíme. Během svačiny si prohlížíme místní mapu Jeseníků, což je dost mimo, Jeřáb (patří do Hanušovické vrchoviny) je skoro na jejím pravým kraji. Ale když se ta jedna ženská kouká na mapu, slyším "Hele, tady jsou taky Albrechtice. A tady vedle je taky Dlouhá voda!" Cože?????? Opravdu, vedle těch Albrechtic u Lanškrouna vůbec Dlouhá voda není, zatímco u Města Albrechtice u Vrbna pod Pradědem je. To, že nevěděly, kam jedou se teda fakt projevilo a ještě k tomu si spletly při mé navigaci Lanškroun se Šumperkem. Příjemný milý ženský, ale jsou trochu mimo - od svého cíle asi tak 100 km na západ přes Jeseníky.
Toho pátečního svátečního dne jsem měl v plánu jednu velkou akci - koncert Scorpions v Pardubicích. Další z mnoha posledních koncertů těchto nesmrtelných Němců v den připomínající 70 let od jejich prohrané války, to si člověk nemohl nechat ujít. Jenže když už člověk jede do Pardubic, hodilo by se toho využít. Současně bylo potřeba nafotit vrcholové knihy na Jeřábu a Suchém vrchu a dokončit tak hru o novoroční prémii. Aby se to ale nějak dalo zvládnout, ještě ve čtvrtek večer jsem se narychlo zvedl od televize, do báglu naházel pár věcí (zejména pro opravu schránky výškovnice) a posunul se vlakem a busem na chalupu ke Svitavám. Z cesty bych snad zmínil jen opravdu hnusnou příhodu v autobuse, kdy tam vlezl ožralej bejvalej fízl, kterej se tam pochcal a ještě držkoval, že je u policajtů, tak ať se s ním nehádáme, když se ho řidič snažil vyhodit ...
Ještě večer na chalupě mě napřed napadlo, že bych měl taky přiložit ruku k dílu a posekat trávník, což jsem si dal za cíl na ráno. To jsem však netušil, že vstanu někdy v 10 a na takový věci nebude čas. Nebo že bych obětoval Jeřáb? To ne, když je ten významný den, musím udělat zápis do vrcholové knihy! A konečně ukončit tu soutěž ...To radši ten trávník počká :-)
Kolem 10:30 vyrážím na stopa. Pěkné stopovací místo je hned při výjezdu z vesnice, výhled na Jeseníky, Kraličák, Sucháč i Jeřáb ... Beru první, co mi zastavuje, sice ne přímo mým směrem do Svitav, ale aspoň do Moravské Chrastové; s řidičovi povídám, že mám v plánu Škorpiony, ten mi to chválí a trochu závidí a sype ze sebe, co všechno za kapely viděl on. V Chrastové to dává velkou šanci něco stopnout, při nejhorším sednout na vlak. Bohužel to byla mylná představa, trčím tam hodinu a půl a řeším, co dál. Je 13h a je docela naivní představa, že se dostopuju pod Jeřáb, vylezu na něj, slezu dolů a stopnu něco do Pardubic (nebo do Svitav, odkud by mě v 18h vzal Radek), tak abych tam byl před 20h.
V tu chvíli mi zastavuje auto, 2 ženský a pes, tak hned ze sebe sypu, že potřebuju do Svitav. Ony, že jo, že jedou až za Svitavy, tak já na to, že pak jedu na Lanškroun. S tím taky souhlasí, že jedou do Albrechtic nebo kamsi za ně. Ale Albrechtice jsou přesně mým směrem, vesnice hned za Lanškrounem, takže paráda. Cestou povídám o svých dnešních plánech. Ohledně Škorpionů chválí a závidí, ohledně Jeřábu si nechávají vysvětlit, že je to nejbližší tisícovka k Brnu a že rozhodně stojí za to se na něj vydat. Dámy (kolem 45 let) jsou turistky, tak je to zajímá a tak hned přidávám, že kdyby chtěly na výlet ... a chci nadhodit pozvánku na pochod BVVŠ, ale ta jedna hned .. "jako že bychom se přidaly na ten Jeřáb?". To jsem teda nečekal. Ony mají v plánu ubytování kdesi v Dlouhé vodě u Albrechtic, prej ho získaly přes slevovej servr na netu, že ani nevěděly, kam, že to pojedou. No ale na ubytování je ještě čas, je hezky, Jeřáb už není tak daleko, tak nakonec proč ne. Pro mě super změna, zvládnu s nima Jeřáb a ještě se možná svezu zpátky do Albrechtic. Jedeme tedy do Horní Orlice, jsme tam někdy po 14h. Před výstupem se ještě najíme a vyrazíme. Během svačiny si prohlížíme místní mapu Jeseníků, což je dost mimo, Jeřáb (patří do Hanušovické vrchoviny) je skoro na jejím pravým kraji. Ale když se ta jedna ženská kouká na mapu, slyším "Hele, tady jsou taky Albrechtice. A tady vedle je taky Dlouhá voda!" Cože?????? Opravdu, vedle těch Albrechtic u Lanškrouna vůbec Dlouhá voda není, zatímco u Města Albrechtice u Vrbna pod Pradědem je. To, že nevěděly, kam jedou se teda fakt projevilo a ještě k tomu si spletly při mé navigaci Lanškroun se Šumperkem. Příjemný milý ženský, ale jsou trochu mimo - od svého cíle asi tak 100 km na západ přes Jeseníky.
Takže se spolu aspoň vydáváme k pramenu Tiché Orlice, loučíme se a já pokračuju na vrchol. Nebyl jsem tam od loňského července, kdy jsme tam dali novou plechovou schránku a stejně dlouhou dobu nebyla kniha dokumentovaná. Hrůza, netušil jsem, co čekat, ale nakonec jsem přijemně překvapen - schránka jako nová, i když jeden spoj nedrží, což se ale už podařilo při zatloukání kůlu. Takže fotím knihu a vydávám se na sestup do Červené vody. Je krásně, ale není moc čas se kochat, takže jsem se snažím to pokud možno seběhnout dolů. Do Červené vody dorážím někdy v 16:45. Mám teda hodinu a čtvrt na to dostopovat se do Svitav nebo maximálně 3 a čtvrt hodiny na cestu do asi 100 km vzdálených Pardubic. 
Po 20 minutách neúspěšného stopování na Svitavy začínám nervóznět - nedokážu se rozhodnout, zda stopovat tam nebo tam. Volím proto cestu na nádraží pro zjištění možností spojů. Bohužel ty jsou velice špatné, první vlak jede za půl druhé hodiny. Tak postupně vzdávám možnost Svitav a přesouvám se na výpadovku na Pardubice. Ještě před ní je kruháč, kde na asi 10 m vedou spolu směry na Svitavy a Pardubice. Tak tam stopuju s vědomím, že blbější místo na stopování jsem si asi vybrat nemohl. Tak to balím, mířím na výpadovku a vidím, že na ní stojí auto a čeká na mě! Je 17:45 a já se už vezu s rodinkou mířící přes celou republiku z Havířova do Prahy. Když jí říkám, že potřebuju být před 20h v Pardubicích, že tam jdu na Škorpiony, tak chválí, závidí a vezou mě rovnou tam. Cestou ještě posloucháme utkání ČR s Rakouskem, jehož sledování jsem z plánů už dávno vypustil. Zkrátka, líp už to nešlo.
Ke stadionu v Pardubicích přijíždíme v 19:15, kdy mám sraz s Radkem a bráchou, u něhož si v autě míním schovat bágl, bohužel má ale auto daleko, takže to nejde. Když vidím kontrolu u vstupu, jak šacuje a bere lidem flašky, tak se děsím co bude - nevím, co udělají s báglem plným různých krámů včetně například bedny s nářadím. Tak u kontroly vysvětluju, že tam mám nepovolenej předmět, flašku s vodou, pořadatel mi ji bere a zbytek už neřeší. Na ploše v hledišti jsem teda v plné polní, takže i s foťákem, dalekohledem, zásobou jídla a třeba i náhradní vrcholovou knihou. Takových zážitků se snad žádné knize nedostalo. A že to byl super koncert ...
Žádné komentáře:
Okomentovat